Karel Hašler - Šáteček

Měli jsme státeček,
jako ten šáteček,
jako ten šáteček krumplovaný,
ale zlí sousedi div že ho nesnědí,
jenom ho trhají s každé strany.
Nikdy jsme neměli k záhubě blíž,
dělali nad námi hákový kříž.
A pak ten šáteček
jako ten státeček
trpce nes německou útlaku tíž.

Pak byl ten státeček,
jako ten šáteček,
jako ten šáteček otrhaný.
Však my se vzkřísíme,
my si ho spravíme,
bude zas tak jako malovaný.
Bouře se přežene, ožijeme
a pak ty vetřelce vyženeme.
Pak si ty hadříčky
ke svému šátečku přišijeme.

Je zas náš státeček,
jako ten šáteček,
jako ten šáteček kvítkovaný.
Už je zas celičký,
už je zas běličký,
červeně a modře vyšívaný.
Teď už se nebudeme ničeho bát,
teď budou za námi přátelé stát.
Nedají šáteček
a ten náš státeček
už není státeček, už je to stát.

Karel Hašler,
legendární český muzikant, zpěvák, kabaretiér, autora i vydavatel a filmař se narodil 31. října 1879 na Zlíchově, tehdy ještě vesnici u Prahy. Oba jeho rodiče pracovali ve smíchovských sklárnách. Hašler se vyučil rukavičkářem, ale již velmi brzy začal ochotničit po pražských hostincích. Zájem o divadlo byl u něj nakonec tak silný, že způsobil roztržku s jeho otcem a Hašler utekl ke kočovní divadelní společnosti. Po tomto období, které pro něj znamenalo mnoho zkušeností spojených i s životními těžkostmi, se poměrně brzy dostal do kamenných divadel. (V Národním divadle v Praze se Hašler dokonce objevil v rolích Romea a Chlestakova).

Rozhodujícím okamžikem pro budoucnost Karla Hašlera, bylo jeho setkání s Rudolfem Frimlem. Již první vystoupení s ním a jeho sestrou Zdenou ( později se stala jeho ženou), znamenalo obrovský úspěch a byl to právě Friml, kdo Hašlera inspiroval ke skládání písniček - Večer za strahovskou bránou je šlágrem dodnes. Takové byly i jeho další písničky - Ty petřínské stráně, Když nad Prahou večer se uklání, Strahováček, U svatého Matěje, Staré zámecké schody... Stejné to bylo i na počátku 1. světové války, kdy se již jako ředitel kabaretu Rokoko, proslavil vojenskou písničkou Když jsem mašíroval přes hranici, měl jsem bílý kvítek pod čepicí...

V té době se již zařadil po boku mistrů českého kabaretu, jakými byli Eduard Bass, Artur Longen, Ferenc Futurista nebo Vlasta Burian. Tehdy opustil idylické písničky a začal využívat kabaretní scénu k aktuálním popěvkům, kterými se strefoval do různých nešvarů, především ale kritizoval politickou situaci.

Z více než 250 Hašlerových písní je jistě úctyhodná přehlídka těch, které se po více než půlstoletí udržely v lidovém povědomí.

Hašler byl jako umělec úspěšný, ale jeho bohémský život způsobil postupný rozpad jeho manželství, v němž měl s manželkou Zdenou dva syny - Karla a Gina.

Velkým životním zlomem byl pro Karla Hašlera příchod zvukového filmu, kde se úspěšně uplatnil v různých profesích - jako skladatel hudby, scénárista i režisér. Například z filmu Písničkář, kde si zahrál hlavní roli, c. k. vládního rady, pochází známý evergreen Ta naše písnička česká, Hašlerovu vůbec nejslavnější skladba, která se osudovým paradoxem pravděpodobně i stala příčinou umělcovy smrti.

Ta naše písnička česká - se z úst filmového pana rady rázem přenesla do nejširší veřejnosti a nadlouho se stala prvořadým domácím hitem. Ač dost sentimentální, přesto hlavně po mnichovské zradě a následném vpádu okupantů kumulovala vzdor i naděje rozbolavěného národa. V roce 1941 si vysocí úředníci tehdejšího reichsprotektora nechali dokonce služebně předvést celý film "Písničkář", aby se spolu s vedením pražského gestapa prý poučili o metodách českého kulturního odboje...

Parodování a satirický tón jeho písniček brzy způsobily odezvu ze strany státních orgánů.

Během natáčení Drdova Městečka na dlani byl poprvé zatčen a po třech dnech výslechů propuštěn. Podruhé byl odvezen gestapem 2. září 1941. Prošel výslechy v Pečkárně, věznicí v Drážďanech a v polovině října bez soudu byl odvezen do koncentračního tábora v Mathausenu. V prosinci je kriminálním kápem ponořen do kádě s ledovou vodou a polozmrzlý a úplavicí postižený Hašler umírá těsně před vánočními svátky, 22. prosince.